Role v kriketu

role hráčů na jednotlivých pozicích

---

Kriket je pálkovací sport, v kterém se vždy jeden nadhazovač snaží porazit jednoho pálkaře, zatímco se tento pálkař snaží získat co nejvíce přeběhů. Během této individuální bitvy je na hřišti dalších 11 hráčů – jeden pasivní pálkař (tzv. non-striker) a 10 hráčů, kteří hrají s nadhazovačem – 1 catcher a 9 polařů.

Pojďme si je rozebrat a popsat jejich úlohu:

---

PÁLKAŘ

Aktivní pálkař (striker)
Umění pálkování spočívá v síle, načasování, dovednosti a výběru typu odpalu – procesu, kdy se pálkař na základě rychlosti a místa dopadu míčku musí rozhodnout, jaký odpal je v dané situaci nejvhodnější.​ Typy odpalu můžeme rozdělit na defenzivní a ofenzivní. Obecně platí, že ofenzivní odpal je riskantnější, ale zato má vyšší pravděpodobnost, že z něj budou body. Pokud nadhazovač hodí špatný míček, riskantnost ofenzivního odpalu je nižší.

Ve všech formátech kriketu kromě tzv. Test Matche má tým na pálce k dispozici pouze omezený počet nadhozů (viz níže), které musí využít na to, aby získal co nejvyšší počet přeběhů. Ve všech těchto formátech však tento počet míčků přestane být relevantní, pokud je tým na pálce vyautován 10krát, protože jejich směna tím automaticky končí. To znamená, že čím je formát kratší, tím pálkaři odpalují ofenzivněji. Pálkaři většinou volí nejofenzivnější odpaly v zápasech T20, protože se za 20 overů (120 nadhozů), které mají k dispozici, snaží nahrát co nejvyšší skóre.

Pasivní pálkař
Na hřišti jsou vždy dva pálkaři. Pasivní pálkař je ten, který je straně, na kterou právě nadhazovač nenadhazuje. Na té straně také čeká. Jeho úloha spočívá v tom, že se s aktivním pálkařem musí vyměnit, aby získali přeběh. Oba se musí dohodnout a uběhnout cca. 22 metrů, aby přeběh získali. Nezbytná je kondice, rychlost a jasná komunikace.

---

NADHAZOVAČ

Nadhazovači mají dvě úlohy, které lze jednodušše vysvětlit, ale nejsou nijak lehké:

1. Zabránit pálkařům před skórováním tím, že nadhazují míčky, ze kterých se skóruje obtížně.
2. Pálkaře vyautovat (tzv. vzít jim branku) tím, že:
   1. trefí branku a kolíky spadnou na zem.
   2. nadhodí míček, který pálkař odpalí, a hráč v poli ho chytne před tím, než se dotkne země.
   3. trefí pálkaře do nohy tak, že by míček pokračoval dál na branku – tomu se říká Noha před špačky (nebo-li LBW, toto pravidlo je detailně popsáno v oddělení "Pravidla").
   4. nadhodí míček, který pálkaře vyláká z jeho území, pálkař míček netrefí, catcher míček chytí a rozbije pálkaři branku, než se pálkař stihne vrátit.
      

Nadhazovač vždy nadhodí 6 míčků z jedné strany pitche – tzv. over. Další nadhazovač poté nadhazuje další over z druhé strany pitche. Většinou existují omezení toho, kolik overů může každý nadhazovač v zápase nadhazovat, zpravidla nastavená tak, aby muselo nadhazovat alespoň 5 hráčů z každého týmu. O tom, který nadhazovač přijde na řadu, rozhoduje kapitán. Nadhazovači můžou nadhazovat z obou stran pitche, ale nikdy nemůžou nadhazovat dva overy po sobě.
Existují tři druhy nadhazovačů:

     1. Rychlí nadhazovači
Rychlí nadhazovači jsou považováni za pracanty kriketového týmu. Nadhazují s rozběhem, během kterého musí dosáhnout co nevyšší rychlosti, a poté s nataženým loktem co nejvyšší rychlostí nadhodí míček směrem k pálkaři. Nejrychlejší nadhazovači dosahují rychlosti okolo 160 km/h, takže pálkař má jen cca. 0,4 sekundy na reakci.

Rychost je pro tyto nadhazovače velice důležitá, zároveň ale musí umět míček nadhodit přesně, aby pálkaři neumožnili zahrát odpal s nízkým rizikem a vysokou pravděpodobností skórování. Rychlí nadhazovači většinou střídají délků svých nadhozů a tím se snaží pálkaře zmást během zlomku vteřiny, který pálkaři mají k dispozici. Často můžete spatřit, že po krátkém míčku, který směřuje do výšky pálkařovy hlavy, následuje plný míček mířící na jeho prsty u nohou. Rychlý nadhazovač, který zároveň umí míčkem ve vzduchu zatáčet (viz níže), bude výzvou i pro ty nejlepší pálkaře.

     2. Nadhazovači, kterým míček zatáčí ve vzduchu (swing nadhazovači)
Tito nadhazovači také nadhazují relativně rychle, ale na natolik, že by pálkaři neměli čas zareagovat. Jejich zbraní je to, že jim míček ve vzduchu zatáčí podobně jako zakroucený volný kop ve fotbale. Existují dva typy tohoto zatáčení – směrek k pálkaři a směrem od něj. Pohyb míčku do strany přidává do hry další faktor, se kterým musí pálkař počítat, a tak zvyšuje pravděpodobnost toho, že se to pálkaři nepovede a bude vyautován.

     3. Nadhazovači, kterým míček zatáči po odskoku (spinner nadhazovači)
Těmto nadhazovačům, tzv. kroutičům, se také někdy říká kouzelníci. Míček sice nadhazují pomalu, ale ve vzduchu ho roztočí, takže po odskoku zatočí na jednu nebo druhou stranu. Čím více otáček míček má, tím větší bude úhel, pod kterým odskočí. Pokud nadhazovač umí nadhodit míčky, které odskakují doleva, doprava i rovně, ztěžují tím hru pálkaře, protože si nikdy nemohou být jisti, kam míček půjde.

---

BRANKÁŘ

Catcher je jediný hráč týmu v poli, který může mít rukavice. Chytá totiž každý míček, který pákař netrefí. Když nadhazují rychlí nebo sředně rychlí nadhazovači, catcher vetšinou stojí několik metrů za aktivním pálakřem (vzdálenost se odvíjí od rychlosti nadhazovače a povrchu pitche). Díky tomu má catcher více času na to zareagovat a chytit míček, pokud ho pálkař zasáhne hranou pálky. Když nadhazují pomalejší nadhazovači, catcher si většinou stoupne hned za pálkaře a branku, aby míček mohl rychle vrátit k brance a vyautovat pálkaře, pokud opustí svoje území.

---

HRA V POLI

Při hře v poli jsou zásadní tři dovednosti: zastavení míčku, chycení míčku a hození míčku zpět k brance. Kde bude který hráč stát určuje kapitán týmu v poli. Každý hráč by ve své pozici měl být připraven na to, že kterýkoli míček půjde jeho směrem. Aby byli připraveni a aby se pokusili rozptýlit pálkaře, polaři by měli před každým míček popojít několik kroků směrem k pálkaři.

Když k polaři míček přijde po zemi, měl by se dostat do takové pozice, ze které bude moct vytvořit "bariéru" ze svých rukou a nohou a míček zastavit. Poté by ho měl co nejrychleji hodit zpět k jedné z branek. Pokud branku trefí dříve, než se pálkař dostane do svého územi, tak je pálkař vyautován. Když k polaři míček přijde vzduchem, měl by se dostat do takové pozice, ze které bude míček moct chytit. Pokud se mu to podaří, pálkař, který míček trefil, je vyautován.