Minimální počet hráčů: 2
Potřebné vybavení: pálka a měkký míček (např. tenisák nebo plastový či gumový kriketový míček)
Potřebný prostor: minimálně 3 m široký a 15 m dlouhý (pro malé děti může být i kratší)
Ideální prostor: minimálně 6 m široký a 30 m dlouhý
Potřebné vybavení: pálka a měkký míček (např. tenisák nebo plastový či gumový kriketový míček)
Potřebný prostor: minimálně 3 m široký a 15 m dlouhý (pro malé děti může být i kratší)
Ideální prostor: minimálně 6 m široký a 30 m dlouhý
Přehled formátu
Název tohoto formátu vznikl tak, že se v kriketových zemích často hraje na zahradě, ale může se hrát i v parku nebo kdekoli jinde. Ačkoli je založen na oficiálních pravidlech kriketu, v mnoha aspektech se u něj improvizuje, co se týče hřiště, pravidel, týmů i vybavení. Velmi často nejsou ve hře ani žádné týmy; hráči se střídají na pálce a často ani nezáleží na počtu bodů.
Pálkou může být cokoli, čím lze odpálit míček a co lze držet v rukou. Avšak užití pálky je vždy nezbytné. Míček je další nezbytností. Z důvodu nižší pravděpodobnosti zranění než u kriketových míčků se často používají tenisové míčky. Jsou také mnohem levnější a dostupnější než kožené kriketové míčky a díky nižší váze a pomalejšímu letu se jednodušeji odpalují. Tenisové míče se také odrážejí více než kriketové, zejména při nižší rychlosti. Proto je potřeba alespoň jeden nadhazovač a jeden pálkař. Další hráči jsou bonusem a plní roli hráčů v poli a záložních nadhazovačů – v případě, že pálkař vydrží na pálce tak dlouho, že jsou zapotřebí.
Jako pitch se může použít jakékoli místo s relativně rovným povrchem. Branka může zastoupena jakýmkoli vhodným předmětem – židlí, kartonovou krabicí, stromem, větvičkami či klacky, odpadkovým košem nebo brankou namalovanou na zdi. Často se tak velikost branky ani zdaleka nepřibližuje oficiálním rozměrům. Branka na straně, kde nestojí aktivní pálkař, může být zastoupena např. jen čepicí, botou či nakreslenou čárou. Jejím hlavním účelem je vyznačit místo pro nadhazovače, ale může být také užitečná v případě, že jsou ve hře dva pálkaři, kteří přebíhají mezi brankami.
Pravidla
Zahradní kriket umožnuje přizpůsobení oficiálních pravidel. Pravidla závisí na kontextu hry. Ve většině případů jsou však použita následující pravidla:
Název tohoto formátu vznikl tak, že se v kriketových zemích často hraje na zahradě, ale může se hrát i v parku nebo kdekoli jinde. Ačkoli je založen na oficiálních pravidlech kriketu, v mnoha aspektech se u něj improvizuje, co se týče hřiště, pravidel, týmů i vybavení. Velmi často nejsou ve hře ani žádné týmy; hráči se střídají na pálce a často ani nezáleží na počtu bodů.
Pálkou může být cokoli, čím lze odpálit míček a co lze držet v rukou. Avšak užití pálky je vždy nezbytné. Míček je další nezbytností. Z důvodu nižší pravděpodobnosti zranění než u kriketových míčků se často používají tenisové míčky. Jsou také mnohem levnější a dostupnější než kožené kriketové míčky a díky nižší váze a pomalejšímu letu se jednodušeji odpalují. Tenisové míče se také odrážejí více než kriketové, zejména při nižší rychlosti. Proto je potřeba alespoň jeden nadhazovač a jeden pálkař. Další hráči jsou bonusem a plní roli hráčů v poli a záložních nadhazovačů – v případě, že pálkař vydrží na pálce tak dlouho, že jsou zapotřebí.
Jako pitch se může použít jakékoli místo s relativně rovným povrchem. Branka může zastoupena jakýmkoli vhodným předmětem – židlí, kartonovou krabicí, stromem, větvičkami či klacky, odpadkovým košem nebo brankou namalovanou na zdi. Často se tak velikost branky ani zdaleka nepřibližuje oficiálním rozměrům. Branka na straně, kde nestojí aktivní pálkař, může být zastoupena např. jen čepicí, botou či nakreslenou čárou. Jejím hlavním účelem je vyznačit místo pro nadhazovače, ale může být také užitečná v případě, že jsou ve hře dva pálkaři, kteří přebíhají mezi brankami.
Pravidla
Zahradní kriket umožnuje přizpůsobení oficiálních pravidel. Pravidla závisí na kontextu hry. Ve většině případů jsou však použita následující pravidla:
- Žádné zlaté kačeny – Hráč nemůže být aut, aniž by skóroval. Vždy dostane druhou šanci. Také nazývá pravidlem Prvního míčku: hráč nemůže být prvním míčkem vyautován. Toto pravidlo se hodí obzvlášť u začátečníků, aby měli možnost si pálkování vyzkoušet.
- Každý nadhazovač by měl nadhodit 6 míčků. Může ale pokračovat až do doby, kdy se jiný hráč zeptá, kolik míčků mu ještě zbývá. V takovém případě by měl nadhazovač odpovědět, že jeden, nadhodit poslední míček a nechat nadhazovat dalšího nadhazovače v pořadí.
- Co použít jako branku – většinou se jako branka používá odpadkový koš, ale dá se použít i cokoli jiného.
- Pitch – délka pitche by měla být 10-20 m.
- Jedna ruka, jeden odraz – pokud pálkař odpálí míček do země, ten skočí pouze jednou a polař ho chytí jednou rukou před dalším dopadem na zem, pálkař je vyautován.
- Automatický catcher – v tomto formátu hry není využíván catcher, hráč stojící za pálkařem. Proto pokud pálkař míček pálkou pouze škrtne a ten se odrazí za něj v chytatelné výšce, je považován jako chycený ze vzduchu a pálkař je aut.
- Když je pálkař AUT, hráč v poli, který míček chytil, či nadhazovač, který ho vyautoval, odpaluje jako další v pořadí (avšak pokud je ve hře hráč, který na pálce dlouho nebyl, nezapomeňte mu dát také příležitost).